10 důvodů, proč je štěně lepší než dítě

Je mi lehce přes dvacet. V ne příliš vzdálené budoucnosti se ode mne očekávají děti. Z každého mimina bych měla být hotová. Jsem holka, ne? Děti jsou přece můj život! Bohužel nejsou. Už dávno mi říkali, že to ještě přehodnotím. Já mám ale naopak pocit, že místo touhy po vlastních dětech k nim získávám větší a větší odpor. Někdo plánuje kupu dětí, já plánuju štěňata.

VAROVÁNÍ: Myslete na to, že tento článek nemůžete brát úplně vážně. V případě, že tuto skutečnost vůbec nebudete brát v potaz a napíšete mi nějaký nemístný komentář, nečekejte ode mne jinou reakci, než že vám onen komentář smažu. Děkuji.

Možná si myslíte, že se to vylučuje s mým povoláním. Není to tak. Mezi vlastními a školními dětmi jsou dva zásadní rozdíly.

1. Děti, se kterými pracuji, mám na starosti vždycky jen určitou dobu. Dopoledne si s nimi užívám, odpoledne je s radostí a obrovskou úlevou vracím rodičům. Půjčené děti jsou nejlepší, to ví přece každý.

2. Dětem, se kterými pracuji, je šest až deset. Jsou to celkem rozumně myslící osoby, se kterými se dá normálně povídat. Místo mateřských pudů ve mně vyvolávají dojem správných kamarádů. Vracím se s nimi do dětství, užívám si jejich hry a hlavně bezstarostný život.


Zatímco s dětmi dejme tomu od pěti let je mi fajn, mimina a batolata nemusím. Vlastně z nich mám tajně hrůzu.

1. Před pořízením štěněte jsem nebyla těhotná ani jsem nerodila.
   Takže žádné ranní nevolnosti. Juhů!
   
   
2. Štěně může zůstat doma samo.
   Ano, má to samozřejmě svoje limity. Snažím se Elišku brát skoro všude. Někdy to ale nejde. Jsem ráda, že můžeme nakupovat sami, zatímco fena odpočívá/zlobí doma. Nemusíme se zabývat žádným kočárkem, vztekáním ani opakovaným žádostem o zakoupení sladkostí.
   
   
3. Výbava pro štěně se tolik neprodraží.
   Jo, i péče o psa leze do peněz. Elišce ale nemusím pořád dokola kupovat nové oblečení a boty. Děti rostou tak rychle, že jim na podzim nemusí sedět tenisky koupené na jaře. A když je větší, škemrá peníze, kdykoliv jde ven. Štěně má neustále se obnovující srst. Vyroste možná tak z obojku, což není kdo ví jak drahá položka.
   
   
4. Štěněti se nemusí nijak složitě vařit.
   Stačí vybrat kvalitní granule. Můžu si být jistá, že moje štěně dostává všechny látky, které potřebuje. Neřeším, jestli má dostatečně pestrou a zdravou stravu, netýkají se mě diskuze, kdy je vhodné přestat kojit, kdy začít co dávat apod.
   
   
5. Zabavit štěně je jednoduché.
   Je snad něco lepšího než procházka nebo návštěva psiště? Pro děti je všechno nudné, trapné a nezajímavé. Vymyslet jim dobrý program je nad lidské síly.
   
   
6. Na štěně/dospělého psa má společnost menší nároky než na rostoucí dítě.
   Stačí, že nepočurá koberec, v dobré náladě přijde na první přivolání a v lepší variantě ještě sedne a dá pac. Toto všechno se naučí během několika prvních měsíců.
   Dítě? Sotva se naučí nepočurat, už se po něm chce, aby si samo došlo na záchod, spláchlo za sebou a nakonec si umylo ruce. Složitě se učí oblékat i ty nejzapeklitější kusy oblečení, zavazovat tkaničku a jíst příborem. Když už se zdá, že umí všechno, nastoupí do školy. A aby toho nebylo málo, dost možná se najde hromada lidí, kteří řeknou, že jejich dítě jedlo příborem už před dvěma měsíci a že už dokonce jezdí dobře na kole.
   
   
7. Psa je jednoduché nadchnout.
   Fakt. Všechno, co budete dělat, bude pro psa úžasné. Nedočkáte se od něj žádných pohoršeným pohledů, obrácených očí ani otravného kňourání, že je to nuda. Pes je mnohem vděčnější!
   
   
8. Psí puberta vs. lidská puberta
   ...to snad ani nemusím rozebírat!
   
   
9. Nemusím se rozčilovat žádnou zlou učitelkou.
   Haha, trochu nadávám sama na sebe, že? Ale je to tak. Svěřovat svého miláčka každý denějaké krávě musí být dost náročné.
   
   
10. Štěně/pes má o mně jen to nejlepší mínění
    Co si budeme vykládat, i ta nejmilovanější osoba se může pěkně naštvat nebo si myslet něco špatného. Pes? Nikdy. Ten je s pánem vždycky za dobře! I v pubertě...
    

Pořídit si štěně je prostě mnohem lepší.
A basta.

Kája