Z Bohnic do Opavy aneb Nejdelší cesta z Prahy

Koupila jsem si na nádraží kafe, rozloučila se s kolegyní a vydala se na své nástupiště. Ještě jsem netušila, že se moje cesta protáhne o dvě hodiny. ,,České dráhy, času dosti," říkáte si. ČD za to ale tentokrát tak úplně nemohou. Z velké části jsme si to s kamarádkou Terkou zavinily samy. Cesta se nám kromě dvou hodin protáhla i o 56 kilometrů. Trpělivě čtěte a dozvíte se, jak k to všechno bylo.

Trocha teorie

Na úvod si dáme trochu teorie, abyste se v článku vůbec orientovali.

V Ostravě se nacházejí tři důležitá nádraží: Hlavní nádraží, Svinov a Kunčice. Z Hlavního nádraží jede přes Kunčice vlak k nám do Frýdku-Místku.

Když jedete od Olomouce či Přerova do Ostravy a chcete se dostat do Frýdku, obvykle máte dvě možnosti.

1. Expresem/rychlíkem/atd. jedete až na Hlavní nádraží, kde přestoupíte do osobáku
2. Z Espresu/rychlíku/atd. vyskočíte o stanici dřív, na Svinově, dalším vlakem se dostanete do Kunčic a tam konečně sednete na koncový vlak

Druhá varianta se možná zdá být zbytečně složitá, v mnoha případech ale šetří čas. Jestli se vám to zdá divné, popovídejte si o tom s Idosem nebo přijeďte na exkurzi. (Toto jsem už v nějakém článku nabízela. Nepamatujete si, o co šlo?) 

Různé vlaky mají různý počet zastávek. Zatímco expres stojí v podivných stanicích typu Kolín a Zábřeh na Moravě, Pendolino a IC cestou do Ostravy zastavují jenom v Pardubicích a Olomouci. 

,,Tyjo, tak to nemá cenu, pojedu ícéčkem. Přijedu ve stejný čas, ale nebudu muset spěchat z práce," rozhodla jsem se nad seznamem možných pátečních spojení. Expres vyjížděl v 16:24, IC v 16:42. Z expresu jsem měla přestupovat na Hlavním nádraží, z IC na Svinově. Do Frýdku jsem se v obou případech měla dostat ve 20:25. 

Ha, ha, ha. 

První signál

Z Prahy jsme vyrazili o pět minut později. ,,To doženete," uklidňovala mě Terka. Měla se ke mně přidat v Olomouci, večer jsme plánovaly společnou čajovnu. Zpoždění se však nezkracovalo. Naopak. V Olomouci jsme měli čtvrt hodiny.. ,,Na Svinově to počká..." předpokládala jsem. Jak naivní jsem byla! 

Druhý signál 

Když nám do Ostravy zbývalo zhruba dvacet minut, zastavili nás uprostřed pole kvůli nějaké výluky. Terka sledovala na mobilu, jestli přípojný vlak čeká nebo ne.
Nečekal. Odjel. 

Hledání řešení 

,,Vystoupíme na Svinově, nebo pojedeme na Hlavní?" přemýšlela nahlas Terka. ,,Na Hlavní. Na Svinově nic není," rozhodla jsem. Vzpomněla jsem si na své dvě hodiny svinovského utrpení a měla jsem jasno. Navíc jsou na Hlavním nádraží Levné knihy, tak o čem uvažovat? 

,,Nepojede nám z Ostravy nějaký autobus?" napadlo mě. Autobus jel. Přijely bychom zhruba o čtyřicet minut dříve než dalším vlakem. Začaly jsme o něm vážně uvažovat. Když se poštěstí, chytneme dobrou tramvaj a stihneme ho. Do čajovny přijdeme relativně včas. Měla jsem radost, že jsou plány zachráněny. 

Eror 

,,Takže jedeme na Hlavní, jo?" ujistila se Terka, když jsme zastavovali na Svinově. ,,Jasně," potvrdila jsem. A tak jsme nevystoupily. Jely jsme dál.

A dál a dál a dál a dál... 

Zdálo se mi to nějaké divné. 

Jeli jsme dál a dál a dál a dál...

A pak na to Terka přišla. 

Vlak IC 513 Opava stojí v Pardubicích, v Olomouci, ve Svinově a pak... až v Opavě. 

Nenechte se zmást Pendolinem, je to jenom ilustrační foto

Slečna v kupé se nám smála. Doufám, že o trase vlaku měla stejné znalosti jako my, abych ji nemusela zazlívat, že nás nevarovala. 

Opava! 

Původně jsem odstavec pojmenovala Jebat Opavu, ale došlo mi, že jste asi nevyrostli nad fotbalovým stadionem na Ostravsku, takže byste mě obviňovali z vulgarity. 

A tak jsme jely na neplánovaný výlet. Hurá! Napadlo mě, že bychom při té příležitosti rovnou mohly někam v Opavě zajít. Bohužel mě v tom nepodpořil jízdní řád. Poslední možnost odjet do Frýdku byla za deset minut. 

Takže jsme se jenom vyfotily a bylo. 

Čekal nás jeden přestup - v Kunčicích. Kdybychom jeli podle jízdního řádu, trčely bychom na onom podivném opuštěném nádraží půl hodiny. Naštěstí se nám jedna opilá paní postarala o zpoždění, takže jsme se tomu vyhnuli. Nevím, jestli paní něco vyváděla, nebo se jenom motala, každopádně jsme kvůli ní čekali na policii a záchranku. Průvodčí pak s nimi ještě něco řešila. Trochu jsem se bála, že ten přestup nakonec nestihneme. 

Ale víte co? My jsme ho stihly! Potom už se kupodivu nic divného nedělo. Bez problému jsme dorazily do Frýdku, kde jsme úplně v pohodě stihly autobus. 

Šestihodinová cesta z Prahy byla u konce. 

Uch. 

V neděli jsem si to vynahradila v Pendolinu. Jelo na minutu přesně! Zázrak? 

Cestování mě nějak přestává bavit...

Kája