Princezna koloběžka

Všichni zde jistě dobře vědí, že ráda běhám. Nejednou jsem se o tom zmínila. Není to však jediný můj oblíbený sport. Dalším je, jak již název vypovídá, jízda na koloběžce. Jak jsem k ní přišla? Od kdy ji vlastním? Co všechno jsem s ní zažila? O tom bych vám dnes ráda vyprávěla. Pohodlně se usaďte, začínáme.

Já chci!

Nevím, co mi myšlenku, že musím vlastnit koloběžku, vnuklo jako první. Možná jsem záviděla dětem ze sídliště jejich malé skládací. Proháněly se po chodnících a moc mi je nechtěly půjčovat. Kdo neměl koloběžku, vlastnil aspoň brusle. My jsme se sestrou měly pouze kola a s těmi jsme byly mezi kamarády velké, nešlo to dohromady. Důvodů, proč chtít koloběžku, bylo asi víc. Chtěla jsem však být něco extra. Po pár kliknutí na internetu jsem zjistila, že existují i mnohem lepší koloběžky. Bylo mi jedenáct a všude jsem roztrubovala, že chci koloběžku s ,,nafukovacíma kolama". 

Mluvila jsem o ní celé léto, avšak v létě mám jen svátek, na který se tak velký dárek nehodí. Mluvila jsem o ní celý podzim, jenomže Ježíškovi se do kupování nějak nechtělo. Naštěstí mám v únoru narozeniny. Mluvila jsem o koloběžce čím dál vážněji, až rodiče uznali, že si ke dvanáctým narozeninám skutečně koloběžku zasloužím. Předem jsem byla varována, že na ni použijí i tři stovky babiččina příspěvku a že žádný jiný dárek nemám očekávat. Bylo mi to jedno. Od rána do večera jsem se těšila, až budu jezdit. 

V den dvanáctých narozenin mi mírně stoupla teplota, musela jsem si držet pod nosem kapesník, abych si neposmrkala knížku, přesto jsem však odvážně nasedla s taťkou a sestrou do auta a vydala se do cyklo obchodu. Cestou z parkoviště jsem málem umrzla. V obchodě jsem pochopila, že všechno utrpení stálo za to. Uviděla jsem totiž svou lásku. 

Najednou mi bylo mnohem lépe! 

Útrapy kola a majitelky koloběžky

Chvilku ještě trvalo, než jsem mohla začít pořádně jezdit, to víte, dostala jsem koloběžku, nikoliv lyžoběžku. Od prvního vyvenčení nové lásky jsem věděla, že ji budu mít ještě radši, než jsem si vůbec myslela. 

Chudák kolo, do té doby oblíbené, šlo do pozadí. Aby toho nebylo málo, vyrostla jsem z něho. Od té doby, co mám koloběžku, jsem na něm neseděla. Teď, myslím, odpočívá na zahradě a čeká na další generaci dětí. Tůdle! Jestli nějaké dítě někdy mít budu, své kolo mu rozhodně nesvěřím. Ještě by mi ho zničilo! 

Mezi dětmi ze sídliště jsem byla s kolobkou frajerka. Pořád si ji chtěli půjčovat. Proto dávno nemám stojánek a proto je zespod tak strašně odřená! Byla jsem na Kláru pěkně zlá, když jsem viděla, že i přes několikanásobné upozorňování s ní znovu škrhla o obrubník. Byla jsem rozhodnutá, že už ji nikdy nikomu nepůjčím, označili mě ale za lakomou, a tak jsem se s bolavým srdcem musela dělit dál. 

Potěš dítě!

Kromě klasických vyjížděk do blízkého okolí jsem koloběžku využívala i ke hře. Konkrétně k pohádkovému lesu. Čas od času jsme připravili si pro mladší děti stanoviště s různými úkoly. Na závěr dostávaly bonbonky. Já jsem hrála princeznu koloběžku. Oblékla jsem si šaty, vzala vozítko a připravila si nějakou trasu, které na ni děti měly objet. 

Byly to děti, které již jízdu na koloběžce zvládaly, ač moje obrovská jim dala trochu zabrat. Vozila jsem však i menší děti. Například svou malou, v té době tříletou, kamarádku Verunku. Stála oběma nohama na koloběžce, já vykřivila nohu za jejíma a jezdila jsem tam a zpátky po ulici. Měla z toho radost. Já moc ne, není sranda řídit koloběžku takovým způsobem. Občas chtělo svézt i úplně cizí dítě. Stačilo se přiblížit k nedalekému populárnímu hřišti. Třeba Jiříček, tak malinký, že ještě ani neuměl říct své jméno. S ním jsem nejezdila, koloběžku jsem radši jen vedla. Radost měl on i jeho maminka, na chvilku se ho zbavila a mohla si v klidu číst časopis. 

Koloběžka jako dopravní prostředek

Dřív jsem jezdívala na koloběžce do knihovny. Tam to šlo lehce, jelikož je cesta převážně z kopce. Stačilo se odrazit a svah v kombinaci s tíhou knih mě dostal na místo určení. Zpátky to bývalo trošku horší. O tom je holt jízda ve Frýdku. Podobně je to i s cestou do práce. Přestala jsem se vymlouvat a začala do práce koloběhat. Ráno můžu vyjít o pět minut později než kdybych šla pěšky! Zpátky je to trochu horší, co si budeme vykládat... 

Jinak koloběžku jako dopravní prostředek příliš nepoužívám. Můžu vám povyprávět událost loňského roku. Jeden kamarád mě zval na pouť k němu do města. Vymýšlel, kterým mám jet autobusem a na jaké zastávce mě vyzvedne. Já jsem se jen smála. Jeho město je z našeho koutu světa kousíček. Kdybych ale chtěla jet autobusem, musela bych nejdřív procestovat celý Frýek-Místek. Řekla jsem, že radši přijedu na koloběžce. ,,Haha, to nedáš," smál se. ,,Haha, to dám. Budu tam dřív než busem!" nedala jsem se. Nevěřil mi to, slíbil mi doprovod od zastávky... a další den pěkně čuměl, když jsem s úsměvem na rtech stála na místě i s koloběžkou. 

Já jsem odborník, ne nějaký Hanz! 

Před dvěma a třemi roky jsem dělala instruktorku na školách v přírodě. Abychom všechno zvládali, koná se vždycky časně z jara kurz. Učili nás tam mimo jiné i jezdit na koloběžkách. Totiž, chtěli především, abychom věděli, kde je najdeme, jak je zvládnout s dětmi apod. Na začátku nám ale vrchní velitel ukazoval, jak máme na koloběžce jezdit. Vztekala jsem se! Ten člověk neměl žádný předšvih! Měla jsem chuť ho srazit na zem. Místo toho jsem ho jen opravila... ale bezúspěšně. Vlastně jo, něčeho jsem dosáhla. Celé dva měsíce mě pak neměl rád! 

Otázky a odpovědi

Kolik km dokážeš ujet? Deset. Deset úplně s klidem, jen s nějakou menší přestávkou na pití. Za předpokladu, že jsem už trochu rozježděná, mě pak ani nic moc nebolí. Když se hecnu, zvládnu ještě dalších deset kilometrů. Moje maximum za jeden den je 23 km. To už je však trošku horší, chce to průběžně odpočívat. Půl hodiny jen tak sedět a koukat na přírodu. 

Není lepší kolo? Ne. Ani žádné nemám, kromě toho, ze kterého jsem už vyrostla. Vůbec mě neláká.

Jezdíš po silnicích? Ne, bojím se. Což je možná i důvod, proč netoužím po kole. Když jsem v posledních několika letech náhodou na nějakém jela, panikařila jsem z každého auta. Koloběžku můžu vzít na chodník a nikdo mi nevynadá. 

Stačí ti taková trapná malá koloběžka, nebo bys chtěla jinou? Chtěla bych jinou! Nedávno jsem se na cyklo veletrhu zamilovala a vážně uvažuji, že si koupím novou. Dívejte, jak je úžasná! Na jeden odraz dojede mnohem dál. 

Máte další otázky? Ptejte se v komentářích! 

Nemáte čtení o koloběžkách dost? Pak vás odkážu ke skvělá Barboře! Na jejím blogu si můžete přečíst například nedávno vydaný článek Sláva, kopla jsem se do kotníku! Věřte, že stojí za to. 

Kája