Ne, radši knihu!

Chlapi se už dávno smířili s tím, že do mne nikdy nedostanou jedinou kapku alkoholu. Ochotně mi objednávají džusy a minerálky. Že by mi ale nějak víc rozuměli, se říct nedá. A netýká se to jenom jich. Kam přijdu, tam musím vysvětlovat, proč si toho panáka ani nelíznu.

Duben 2015

Minulý týden jsem byla na koncertě jedné (téměř nejoblíbenější) místní kapely. Dnes tady nejsem od toho, abych chválila či kritizovala jejich výkony, proto se v ději posuneme až za koncert, kdy jsme se s Terkou odebraly každá ke své partě. Nebyli by to oni, kdyby mě nečekal rozhovor o alkoholu. Nemůžu se divit, že k němu dojde vždycky. Mezi velkými objednávkami piva je můj džus opravdu trochu exotika.

Tentokrát jsem svůj vztah k alkoholu musela vysvětlovat dokonce dvakrát. Pro muže číslo jedna to byla úplná novinka, respektive si to myslel, minimálně jednou na to určitě narazil, ale od té doby si vlastně ani nepamatoval, že se známe. Asi tisíckrát prohlásil, že mne obdivuje. Diskuzi uzavřel slovy, že by vlastně taky nepil, ale ostatní pijou vždycky, tak proč se nepřidat. (jak blbá výmluva!) Muž číslo dva ví moc dobře, že do mne nedostane ani kapku. V rozhovoru dlouhém jak hodiny fyziky jsme pořád dokola omílali, co omíláme od té doby, co se známe. Je pěkné, když holka nepije, ale není dobré, když nepije vůbec.

Čím to, že mám k alkoholu takový odpor? Donutilo mě to napsat článek.

Zkušenost s alkoholem mám nulovou. Nikdy jsem se neopila, nepočítám-li mini srk Terčina mojita před rokem, můžu říct, že jsem ani nic neochutnala. Nemáš zkušenosti, tak nekecej, říká mi kde kdo. Bez zkušeností teoreticky nemůžu říct, že je alkohol špatný, ale ani že je dobrý. Bohužel, na špatnosti alkoholu jsem zvládla přijít i bez toho, abych ho zkoušela. Pozitiva jsem nenašla.

Stačí mi vidět, co dělá alkohol z ostatních lidí. Viz onen muž, co se mě pořád snaží opít. Nejsem si jistá, jestli má vůbec jiný smysl života než pivo. Z opilých mám hodně špatný pocit. Jsem nervózní a smutná. Když jsem byla v šesté třídě, konala se u nás oslava taťkových narozenin. Nemůžu říct, že by se návštěva nějak moc opila, rozhodně se nám tady neváleli pod stolem, byli spíš jen hodně veselí. Začali zpívat živijó. Ostatní děti se smály a zpívaly taky. Já brečela na záchodě.

Krásným bonusem k alkoholu je zvracení. Ze zvracení mám totální fobii, možná je to způsobeno tím, že jsem už dvanáct let nezvracela, takže si ho možná představuji mnohem horší. Jak se tento strach projevuje, si možná taky někdy povíme. Příběhy o tom, jak a po čem kdo zvracel, mi alkohol nijak nezpříjemňuje. Průpovídky o tom, že nikdy nebudu pít, mám asi od té doby, co jsem se poprvé dozvěděla, že lidi z alkoholu zvrací. To znamená asi tak od jedenácti let.

Dříve jsem říkala, že mě alkohol neláká a smrdí mi, nicméně jsem nějaké to napití v budoucnu lehce připouštěla. V malém množství přece není škodlivý! Místo toho jsem si však vybudovala silnou zásadu: Ani kapku! Děkuji pěkně. Je to alkohol, alkohol je špatný, tak ho prostě pít nebudu a basta. I přípitek provedu radši něčím nealkoholickým...

Abych dokázala sílu mé zásady, povím vám, jak to jednou v létě bylo z již zmiňovanou partou. Byla jsem pouze s muži v hospodě. Jako obvykle jsem měla džus. Snažili se mě přesvědčit, abych se piva aspoň trochu napila. Abych ochutnala a řekla, co si o něm myslím. Dobře jsem se bavila, měla jsem skvělou náladu a jejich povzbuzování mě vyhecovalo k tomu, že jsem se doopravdy málem napila. V hlavě mi najednou naskočilo: Je to pivo! To nesmíš! A bylo po ochutnávání...

Nevím, proč to všem připadá tak divné. Kdybych prohlásila, že jsem vegetarián, vzali by to určitě s větší samozřejmostí. A asi bych našla kolegy. Důvodů k vegetariánství je spousta, nejčastěji se však setkávám s názorem, že je to prostě zdravé. Aha! Já si ale myslím, že alkohol člověku škodí víc. Tak proč jsem tak divná?

Bez alkoholu se přece člověk nemůže dobře bavit. Může. A jak. Zasměju se skvěle i nad džusem. Můžu dělat totální kraviny a přitom se mám stále pod kontrolou, vím, co je dobré a co by už mohlo být nebezpečné. Kdo je zvyklý pít, ten alkohol k zábavě potřebuje. S alkoholem provádějí kdo ví co, bez něj jsou úplně nudní. Jako třeba na mé oslavě narozenin, kde ostatní z kolegiálních důvodů nepili, a pak na mne čuměli jak na blbou, když jsem začala tancovat na hudbu, která tam celou dobu hrála...

Přestaňte pít, bavte se bez alkoholu, vaše játra vám budou vděčná! A zahoďte cigarety. Další nehorázné fuj. (Celý večer jsem pasivně kouřila, po té se mi zase zhoršil můj dvouměsíční kašel)

Nakonec odkaz na článek psaný v patnácti letech. Tehdy jsem pořád slýchala, že se časem změním. No, změnila, jsem svému názoru ještě zapřísahlejší.

Kája

Dále si můžete přečíst, jak je to s tou mou fóbií ze zvracení.
Zvracet? To snad ne!